Letošní tradiční poslední společná dovolená byla v ohrožení. Vlastně kromě Honzíka po ní už nikdo ani moc extra netoužil. Každý k tomu měl své jedinečné důvody. Ať už šlo o finance, brigádu, dokončení řidičáku nebo jen moc dlouhý čas společně na cestách.

"Co kdybychom ve mlejně uspořádali koncert Marie Tilšarové?"
Napadlo mě to jednoho březnového dne cestou kamsi a myšlenku jsem hned vyslovila nahlas. Michal souhlasil, a tak jsem začala kout železo, dokud bylo žhavé, a napsala jsem Marušce. Ne že bychom se nějak znaly. Tedy – já ji znala z cédéček, Facebooku a fesťáku. Ona o mé existenci a...

Sobotní ráno. Po dlouhé době se budím s chutí do nového dne. Vstávám v půl sedmé (pro mě fakt brzo, obzvlášť když jsem šla spát po půlnoci), sluníčko mě vyloženě tahá z postele, oči se pomalu začínají rozkoukávat. Vycházím ven na zahradu, pozoruju modrou oblohu a všímám si, že dnes poprvé rozkvetla růže, kterou jsem si loni přivezla z botanické...

To, co mi leží v hlavě a chci si to sem odložit, se týká mého puberťáka. Přemýšlím nad tím, jak moc mohu poodkrývat jeho soukromí, myšlenky a vhledy, abych si při tom zachovala jeho důvěru, která je pro mě nesmírně důležitá...

"V 7:00 hod se budete hlásit na gynekologické ambulanci číslo 1", říká mi sestřička v den předoperačního vyšetření. Toho dne jsem se měla hlásit také v 7:00 hod a očividně ne sama. Po nabrání krve a změření EKG jsem si tři hodiny počkala na změření tlaku a poslech plic. To bylo v pátek. Před třemi dny.