Bublina v bublině

Ty jsi ještě neslyšel o online marketingu? Ty nevíš, co jsou to úvazky a IVP? Ty jsi vážně ještě nevyzkoušel Low Carb? Ty opravdu neznáš Margit Slimákovou? Ty nemáš ponětí o komunitních školách? Ty nevíš, co vše musíš platit, když chceš být OSVČ? Ty znáš někoho, kdo chce volit Babiše? Ty vychováváš své dítě a neděláš to podle nevýchovy? Ty nesouhlasíš s Duškem? Ty jsi nečetl Tolleho? Ty neuklízíš podle Marie Kondo? Ty chceš být sám sebou?

Žijeme v bublinách. Nejen v těch mediálních. Ty jdou mimo mě, z těch jsem se už vymanila. Jsou tu ale další, ze kterých ne a ne ven. Čím víc se učím něco nového, tím více si to uvědomuji. Dokud jsem byla jen zaměstnancem školy, žila jsem v bublině jménem škola. Znala jsem dokonale tamní prostředí, žáky, učitele, potřebné papíry. Nic okolo neexistovalo. Taková školní bublina. S kolegy řešíte stejné problémy, pohybujete se v rámci jedné školní budovy a to je váš svět.

Může se stát, že z té své bubliny vypadnete. Prostě vás vyflusne. Vy se pak díváte kolem sebe a naskočíte do bubliny další. Například online marketing. Do chvíle, kdy jsem byla v bublině škola, nevěděla jsem o bublině jménem online marketing nic. Viděla jsem ji, to ano. I mně neustále chodilo a chodí do hromadných zpráv spoustu lákadel na kurzy, přednášky, e-booky a podobné dobré i nedobré věci. Viděla jsem ji ale jen z venku. 

Pak jsem do ní nastoupila a byla lapená. Kolem mě se začali objevovat lidé z online světa a já už pomalu ani nevěděla, jak vypadají ty opravdoví. Každou novou nabídku, která přistála na mém e-mailu, jsem najednou začala zkoumat z úplně nového úhlu pohledu. Už jsem v tom viděla všechny ty fígle. Ale hlavně, nabyla jsem dojmu, že to vidí všichni okolo úplně stejně. Neviděli. Proč? Protože oni do té bubliny nevstoupili. Oni ji možná vidí zpovzdálí jako já kdysi, ale nejsou uvnitř.

Nejde ale jen o práci. Bubliny jsou všude kolem nás. O různých formách stravování toho vím dost. Odstartoval to kurz výživového poradenství, pravidelně se zajímám o zdravé zprávy Margit Slimákové. Kamarád je vegan, kamarádka jede Low Carb, já žeru téměř všechno. Snažím se lokálně, zdravě, ne vždy to vyjde. Ale přijde mi samozřejmé alespoň se orientovat. Jsem v bublině jménem "zdravá strava" a opět si myslím, že všichni to mají stejně. A pak vidím ty otylé děti a jejich nemocné rodiče, jak se ládují hamburgery, lacinými salámy, sladkou limonádou a divím se. Vlastně ani nedivím. Jsem mimo jejich bublinu. A oni mimo tu moji.

A výchova? Tak nějak jsem si zvykla, že je samozřejmé, že mé děti jsou mými partnery. Samozřejmě, že to jsou stále děti, nicméně já nejsem něco víc. Ale ani míň. A podle toho se k nim snažím chovat a stejnou úctu vyžaduji já od nich. Ale vlastně ani nemusím. Jde to tak nějak samo. Jsem na to pyšná a jsem za to především vděčná. 

Žiji v bublině, že děti se mají respektovat, ať už ty vlastní, nebo ty ve škole anebo ty sousedovo. I tady jsem nabyla dojmu, že je to tak samozřejmé, že to tak mají všichni. Nemají. Opět bublina. Kolik rodičů křičí na své děti? Ponižuje je? Povyšuje se nad nimi? Pořád se mi nechce věřit, že v této době jsem svědkem toho, jak v restauraci sundavá maminka dítěti kalhoty a dává mu na holou. Ano, na holou. Před lidmi. Chce se mi vstát a jít jí něco říct. Jenže, to není moje dítě. To není moje starost. To není moje bublina.

Nesleduji televizi a tak nežiji v bublině televizní. Sleduji ale dění kolem sebe a někdy se nestačím divit. Náhodou se ke ke mně dostanou volební preference a já zírám s otevřenou hubou. Vždyť nikdo kolem mě by tyhle lidi nevolil? Jak je možné, že vedou? Asi proto, že mám kolem sebe lidi s podobnými hodnotami a názory. A ty se bohužel od většiny naší populace velmi liší.

Největší bublinou je fcb, který nám servíruje obsah podle toho, do které bubliny si nás zařadil. Nebo jsme se tam zařadili sami? 

Je třeba se smířit s tím, že velký bratr má oko všude a tak zrovna tak může někdo sledovat mě. Třeba ty. A třeba se taky nestačíš divit. Můžeš vidět podivného tvora, který posílá své dítě do komunitní školy, poslouchá Duška, nevolí Babiše, čte Tolleho, většinu věcí má srovnanou podle Marie Kondo, snaží se žít minimalisticky (a vůbec se jí to zatím nedaří) a píše článek na poslední chvíli v neděli večer, protože si dala předsevzetí, že každý týden něco pošle do světa. Pokud jsi ale dočetl/a až sem, myslím, že alespoň jednu bublinu máme společnou. Vítej se svojí bublinou v mé bublině ;-).