Buď na sebe hodná!

Do letošního roku jsem si dala jediné předsevzetí - být na sebe hodná. Když jsem si dnes užívala ranní válení v posteli s výhledem na slunce, které průběžně zahalovaly mraky všech možných tvarů a odstínů, vzala jsem do ruky knížku Mistrovství bez úsilí a po několika odstavcích čtu zvýrazněným velkým písmem radu, kterou dal učitel klavíru svému žákovi - Buď na sebe hodný! Osvěžuju si své předsevzetí a rekapituluju, jestli se to daří... 

V knize jde o to, že když hudebník hraje jen proto, aby hrál skvěle, nesmírně se snaží, vytrácí se ze hry radost a nadšení. Špičkový klavírista trénuje hru na klavír i více než osm hodin denně a přesto se stává, že neodehraje koncert podle svých představ. Autor knihy dostal od svého učitele pokyn, aby každý den hrál jen pět minut jednoduché cvičení. Taková meditace u piana. Po několika dnech má zahrát na večírku... "Piana jsem se v posledních dnech dotknul jen pět minut denně, takže nejsem ve formě a netuším, co ze mě vyleze..." Položil ruce na piano, a ony hrály. Hrály samy a on se na ně jen díval. A to co hrály, bylo naprosto strhující jak pro něho, tak pro všechny přítomné... Klavírista zapomněl na výkon, nechal se hudbou unést a propojil se s Bohem (Vesmírem, životem...) Lehkost hraní. Lehkost bytí...

Ale zpět k "hodnosti". V čem můžeme být na sebe hodní my všichni? V každé oblasti na kterou pomyslíte. Třeba máte schůzku s kamarádkou, ona chce změnit dohodnutý termín a vy, přestože ji chcete moc vidět, odmítnete (protože kdybyste to neudělali, tak sice vyhovíte kamarádce, pokecáte si u kafe, ale vzhledem k ostatním naplánovaným aktivitám budete uhoněný a to nechcete... promiň, Vendul :-). Nebo rozbijete rtuťový teploměr, sklo se rozsype a rtuť rozmaže po celé podlaze... jindy byste si nadávali, jací jste nešikové, ale teď, když jste na sebe hodní, to neřešíte a využijete situaci k tomu, že konečně vyluxujete a vytřete (ono už to bylo stejně delší dobu potřeba). Nebo chcete napsat článek, abyste splnili svoji pravidelnou frekvenci, ale nápad nepřichází, tak to necháte být a on se na poslední chvíli sám objeví.

Být na sebe hodný je vlastně to stejný, jako poslouchat svoji intuici. Přestat všechno řešit hlavou, přestat se neustále za všechno kritizovat. Důvěřovat svým pocitům a na základě nich jednat. Nedávat si velký cíle, ze kterých se pak hroutíte. Být k sobě laskavý. Být laskavý ke svému okolí. Nepeskovat se za snězený dortík nebo karamelku. Odpustit si, že už jste dlouho necvičili. Ať už to je "Pět tibeťanů" nebo klavír. Nebýt naštvaný na své myšlenky, i když jedna závidí sousedce dovolenou a druhá se lituje. Jsou to totiž jenom myšlenky, které přicházejí a zase odcházejí. Tak proč se jimi trápit? Být na sebe hodný je nepsat si nekonečné seznamy, co vše je potřeba udělat a pak se v nich ztrácet a žít od jednoho škrtance k druhému. Daleko lepší je žít - jak mi poradila jedna skvělá žena (díky, Terko :-) od nádechu k nádechu. Nebo to bylo od nádechu k výdechu?

Takže pokud máte pocit, že kolem vás ani ve vás není nic dokonalé, buďte na sebe hodní. Zpomalte a dýchejte. Nedávejte svoji pozornost svému kritikovi v hlavě, který vám předkládá  všechny ty musy, strachy a různé teorie o tom, jak správně žít. Jestli jíst nebo nejíst maso, jestli si koupit jednou za deset let značkový džíny, jestli po sobě zanechat jednou za čas velkou uhlíkovou stopu, jestli si svoji zlost vypustit na své milované děti, jestli se vyčůrat do vany...

Zopakuju to raději ještě jednou... 

Buďte na sebe (a své okolí) hodní! Jste toho hodni...