Daruj knihu

Jsem knihomol. Do knihovny nechodím, někdy zapůjčí dobrou knihu přátelé. Většinu knih si kupuji nebo nechávám kupovat jako dárek. A tak se to v mé knihovničce množí. Čas od času dělám úklid podle Marie Kondo ve stylu "žij minimalisticky", a tak i z oblíbených knih zůstávají jen ty nejoblíbenější. Zbylé přečtené putují dále do světa. Tu zanechám knihu ve vlaku, tu nenápadně zapomenu knihu v čekárně u lékaře, tu na veřejné toaletě. Knihy dětské darujeme do školy a dětského domova...

Dnes jsem byla na logopedii. Tedy já ne. Syn byl. Já působila jako doprovod (a dozvěděla se, že když neumíš nebo se ti nechce říkat R, můžeš se mu vyhnout - ú je dle mého syna "u" s háčkem a ů je "u" s tečkou). Přestože nejsem ve fázi velkého úklidu, spojeného s tříděním knih, těsně před odchodem jsem strčila do kabelky knihu, kterou jsem dočetla. Byla fajn, ale nepatří mezi vyvolené srdcovky. Napadlo mě, že by mohla radost nebo poučení přinést někomu dalšímu. V budově obecního úřadu, kde se rande s paní logopedkou konalo, jsem knihu uložila do prázdného stojanu na časopisy. Teď už jen mé počínání vysvětlit synkovi a doufat, že se nečekaný dárek dostane do správných rukou...

Po návratu domů nacházím ve schránce místní plátek. Zalistuji v něm a ze strany čtyři na mě vykoukne nadpis DEN DAROVÁNÍ KNIH a pod ním text: 14. února proběhne mezinárodní den darování knih. International Book Giving Day probíhá po celém světě a jeho posláním je, jak název napovídá, darovat knihu..... článek zakončuje sdělení, že není žádné pravidlo, kam či komu knihu dát...

Vybavuje se mi Jára Cimrman. Taky s tím nápadem přišel už někdo přede mnou. Nezoufám. Vím, že nejsem první. Koneckonců i já se kdysi nechala inspirovat. A je skvělé, že tato akce celosvětově probíhá, jak se z článku dozvídám, již od roku 2012. Náhle mě přepadá myšlenka... dnes není Svatý Valentýn! Vzápětí usuzuji, že je to fuk. A kdo ví. Třeba odložená knížka na nového majitele těch zbývajících 8 dní počká...

Mám plán. Ode dneška nebudu čekat na velký úklid. Ani na čtrnáctého. Budu mít knihu připravenou k darování stále u sebe (rozuměj v kabelce). Bude to taková součást mé KáPéZetky. A když to na mě přijde, odložím ji. Nebo daruji. Můžete toho využít. Až mě potkáte (musím mít u sebe tu kabelku!), řekněte si o ni. Třeba zrovna vám změní život. To totiž některé knihy umějí.

PS: Pokud se stane, že knihu mít nebudu (a kabelku mít budu), znamená to, že kniha byla již ten den darována. Možná milé úřednici. Ano. Překvapivě i úřednice dokáží být milé. Dnes mě o tom jedna přesvědčila a zpříjemnila mi tak zbytek dne. A mě mrzelo, že už jsem u sebe neměla knihu, kterou bych jí mohla její dobrotu oplatit. Tak alespoň úsměv. Ten se také počítá.