Existuje vůbec blaženost?
Blaženost, takový zvláštní slovo. Duchovní možná? Každopádně cítit se blaženě zní divně. Evokuje to ve mně prostě "Blážu". Nebo je to jen moje vnitřní závist, že jsem tu emoci nikdy nezažila? Cítili jste se někdy tak, že byste to nazvali blažeností? Nebo to byla prostě "jen obyčejná" radost, spokojenost, vděčnost...
Dnes mě čeká poslední tanec tohoto roku (možná)... Tančíme v klášterní zahradě v Chotěšově, jeden měsíc, jedna čakra. Tentokrát máme aktivovat čakru poslední, sedmou, korunní... Abych byla řádně připravena, studuji co se dá a všude narážím na slovo blaženost. Tak jo, uvidíme, co dnešní tanec přinese...
Jestli tedy je ještě něco, co přinést může, protože... když jsem v dubnu začínala s první čakrou, tak po závěrečném sdílení jsem měla pocit, že příště zklamu. Že to nemůže být lepší... Omyl, druhá čakra ještě lepší... Třetí čakra zase dobrý... Čtvrtá čakra nejlepší... (To už se vychloubám, co?) Sakra, příště už to bude fakt propadák. Nebyl. I před tancem spojený s pátou a o měsíc později se šestou čakrou jsem si říkala, že ten krásný stres zažívaný s přípravou nemám zapotřebí a je to naposledy. I po tanci spojeným s pátou a o měsíc později se šestou čakrou jsem věděla, že tohle musí pokračovat. To je to, co mě nabíjí a dává smysl...
Do přípravy hudby a celého tanečního večera v kládám hodně energie. Kus sebe. A pak trnu, kolik lidí se odhlásí na poslední chvíli. Tedy tady (to zní jak nějaký medvídek :-)) už bych měla psát v minulém čase. Protože dnes už v tom stres nebyl. Dnes jsem poprvé OPRAVDU přijala, že počasí bude, jaké bude a přijdou lidé, kteří přijít mají. Vždy jsem to měla v hlavě. Dnes v těle.
Aby korunní čakra správně fungovala, musí být průchozí všechny nižší čakry. Proto jsem dnešní tanec pojala komplexně, hezky od kořenů až po jednotu. Během tance to přišlo. Ano, opravdu jsem pocítila blaženost. Nedá se to popsat jinak a i tak je ten stav slovy nepopsatelný. Energie proudila skrze celé tělo a já cítila spojení se vším. Přišel záchvat smíchu, který se dal jen těžko regulovat. Blažený záchvat smíchu. Zářila jsem radostí, spokojeností, vděčností a ... blažeností.
Po závěrečné meditaci a společném zpěvu mantry nastalo poslední sdílení tohoto roku. Tedy, poslední možná ne, protože jsem přemlouvaná, abych uskutečnila prosincový tanec, do dubna to prý tanečnice nevydrží... a tak přichází blaženost znova. Blaženost ze slov, prožitků a pochopení "mých" tanečnic. Hubu mám od ucha k uchu a už to vlastně ani nechci, ale nejde jinak. Je nádherné, když vidím, jak ženy po tanci rozkvetou. Jak se na začátku svěřují, že se jim vlastně nechtělo, jednu bolí hlava, druhou záda, třetí srdce...
A přesto je to zavolá. A ony poslechnou. A po tanci jedna sdílí, že dostala odpovědi na své otázky, druhá se konečně odvázala a tančila "jako o život", třetí si dovolila cítit to, co si dlouho odpírala... Ano, to je to, proč se cítím blaženě. Vkládám svoji energii do něčeho, co ostatním pomáhá! A ono to opravdu pomáhá! Vidím to každý měsíc na vlastní oči. Slyším to každý měsíc na vlastní uši. A teď už to i cítím na vlastní blaženost...
Děkuji Míle Lukášové za její péči o nás a možnost využívat krásný prostor klášterní zahrady pro tanec... Děkuji všem těm unaveným ženám, které jedou z velké dálky po celodenním shonu nebo jejichž muži mají zrovna narozeniny a ony si přesto udělají čas pro sebe a přijdou si to se sebou i ostatními ženami užít... Děkuji Vesmíru, který nám v vždy zařídí krásné počasí... Děkuji Ivetce Pravdové a Katce Štětkové, které mě přivedly ke svobodnému tanci... Děkuji svému muži, který mě vždy podporuje a raduje se se mnou... Děkuji všem mým životním učitelům, mezi které patří i ti, co mi v danou chvíli způsobují nepohodu... Děkuji sobě, že si to dovolím...
A děkuji, že existuje něco jako blaženost a přeji to zažít vám všem!
S láskou, Lenka