Jak je na tom tvoje skříň?

"Mám od Pánbíčka boky jako skříň, jako skříň..." První, co mě napadlo po napsání nadpisu. Ale o ladné křivky tady teď nejde. I když vlastně taky. Na ty boky něco každý den navlékáme, a to něco musí někdo z něčeho někde vyrobit a my to pak musíme koupit. A jsme uvnitř. Uvnitř skříně. Textil a textilní průmysl. Údajně druhý nejšpinavější...

Kolik kousků oděvů máte ve své skříni? Jak často je vytáhnete provětrat? A víte z jakého jsou materiálu? Kde byly vyrobeny? Za jakých podmínek? Z kolika chemikálií? Jestli se dají dále recyklovat nebo skončí nerozložitelné v přírodě? Nebo vás zajímá jen to, že byly ve slevě, jsou právě teď módním trendem a váš pocit štěstí je na chvíli ukojen, když vezmete o víkendu nákupák útokem?

Poslední dobou toto téma kolem mě lítá častěji a častěji. Možná to bude tím, že mě více a více začalo zajímat. Upřímně - nejsem typická ženská, která miluje nakupování. Většina mého šatníku pochází ze sekáče nebo je po někom. Případně nakoupím dvakrát do roka, když jsou slevy. Tedy - doteď to tak bylo. Nyní přišel čas přehodnocování. Kromě ceny přišel čas zaměřit se především na to, z čeho jsou látky vyrobené. A také kde a za jakých podmínek bylo oblečení vyprodukováno.

Textilní průmysl stále roste. Rok co rok se vyrobí více a více oblečení. Trendy se mění co nejčastěji, abychom měli pocit, že náš šatník zastarává a je ho potřeba stále obnovovat. A tak jsou všude obchody plné oblečení, které pocházejí z rozvojových zemích, kde makají za ubohou mzdu jak dospělí, tak děti. Letos jsem si ve slevě koupila dvě trička. Jedno za 88,- Kč. Napadlo mě, kolik asi ta výroba stála. Zamýšlela jsem se, ale přesto jsem podlehla. Alespoň že je bavlněné a jde tedy o přírodní materiál, konejšila jsem sama sebe. To jsem ale ještě nevěděla, že na mě bude doma čekat rozhovor s Kamilou Boudovou, která se tomuto tématu věnuje, dokonce ho přednáší na vysoké škole v Paříži. A milá Kamila mě hned vyvedla z omylu, když vyprávěla o tom, jak se pěstuje konvenční bavlna a lidé, kteří na těch polích pracují a žijí v okolí, mají velké zdravotní potíže. No, příště už jen bavlna organická.

A jak tedy ulevit tomu, aby se každý rok navyšovala produkce textilu, který se následně stává odpadem? Jak se chovat zodpovědně k matičce Zemi, ale také sami k sobě, ke svému tělu? Přiznám se, nemám v tom zcela jasno. Když hovořím se svojí dcerou o drsných podmínkách, které mají zaměstnanci textilek kdesi na východě, tak mi na to odpoví, že mají alespoň nějakou práci. Zatím nacházím protiargumenty. Přesto ale věřím, že můžeme něco podniknout. A věřte, že to není darování textilu do sběrných kontejnerů. To je totiž další byznys, který nikomu nepomáhá, často v rozvojových zemích, kam je oblečení odvezeno, naopak škodí. To bylo mé další vyvedení z omylu, kdy jsem si myslela, jak pomáhám, když nenošené oblečení odhodím do textilního kontejneru. 

Asi za nejdůležitější považuji přemýšlet nad tím, co kupuji (a nepodlehnout nízké ceně, jak se mi to stalo naposledy). Zda to vůbec potřebuji. Skutečně potřebuji. A jsme opět u toho. Nakupovat VĚDOMĚ. Jak přesně vědomě? To je na každém z vás, já se nechala inspirovat vlastní intuicí a již zmíněnou Kamilou Boudovou. Zatím jsem na cestě. Chcete-li se chcete přidat, nabízím pár tipů...

1. Pokud chcete měnit šatník za kvalitnější (míněno kvalitní látky a zpracování, ne "více značkové"), zkuste to POZVOLNA. Nejde o to vše najednou vyházet a nakoupit nové (nechte si nějaké peníze na nájem a na jídlo :).

2. Dejte VŠECHNO oblečení na jednu hromadu a zkoušejte, kombinujte a vybírejte. Podle použitého materiálu a podle toho, co máte rádi, které kousky často nosíte, líbí se vám a cítíte se v nich dobře. 

3. Vyřazené věci prodejte, nabídněte kamarádkám, darujte do azylových domů nebo dětských domovů. Je lepší vědět, komu oblečení bude DÁLE SLOUŽIT, než ho odložit do kontejneru, o jehož osudu nic nevíte. Děravé a nenositelné oblečení může dosloužit jako hadr nebo ho zužitkujete při výrobě ... (doplňte si sami, mě se třeba staré legíny hodily na výrobu dešťové hole ;).

4. Něco vám v šatníku schází? Máte skvělé vyšívané sako, ale chybí vám pod něj jednobarevné tričko? Nebo je váš šatník plný elegance, ale nemáte jediné tepláky (elasťáky, kraťasy...) na běhání nebo jógu (a proto jste ještě nezačali běhat nebo cvičit)? Sepište si, co OPRAVDU potřebujete.

5. Pokud už víte, co vám v šatníku SKUTEČNĚ chybí, zapřemýšlejte, kde to pořídit. Z jakého by to mělo být materiálu a koho byste chtěli finančně podpořit. Malou českou výrobnu, kde švadlena dostane za svoji práci adekvátně zaplaceno? Nebo velký řetězec, který využívá levné pracovní síly a materiál je plný chemických látek... 

Je to na vás. A pokud otáčíte každou korunu (mám pro to pochopení), tak jsou tady bazary, sekáče, kamarádky... A taky naše priority. Jedno kvalitní tričko za 1000 Kč nebo 5 nekvalitních za 200 Kč. Opravdu musíme mít každý den jiné? ;)