Mám problém! S kým ho vyřeším?

Mám problém. Manžel mi nerozumí. Nedá se s ním vůbec mluvit. Nechápe mě. Našla jsem ale kamaráda a to je jiná liga. Vyslechne mě, má pro mě pochopení. Je mi s ním tak krásně! Samozřejmě s ním nic nemám, je to jen kamarád. Ale manželovi to pro jistotu neřeknu. Nepochopil by to, zbytečně by mě podezíral a bylo by doma ještě větší dusno, než je teď.

Mám problém. Moji rodiče mi vůbec nerozumí. Myslím, že se jim nemohu svěřit. Mám ale kamarádku, té mohu říct všechno. Teda, myslela jsem si to. Do té doby, než mě zradila. Všechno vykecala a já si teď připadám trapně. Mám blbou náladu, doma odsekávám a tak se můj vztah s našima o to více zhoršuje.

Mám problém. Kolegyně v práci mě neuvěřitelně štve. Naštěstí je v práci druhá kolegyně, který jsem to všechno vyklopila a ona mi poradila. Už se s tou krávou nemám vůbec bavit. Pravda je na mojí straně. No jo, ale já se s ní potkávám každý den. Musím s ní řešit spoustu pracovních záležitostí. Už když zazvoní budík, svírá se mi žaludek při představě, že ji zase potkám.

Mám problém. Líbí se mi jeden kluk a stydím se mu to říct. Začala jsem ale kamarádit s jeho kámošem a dostávám tak informace. Vypadá to, že ten co se mi líbí, je stejně pěknej blbec. Asi svoji pozornost přesunu k někomu jinýmu. Jenže, každý večer před usnutím na něho myslím a celou noc se mi o něm zdá. Co s tím mám dělat?

Taky se vám stává, že vás přepadne nějaký problém? Potřebujete ho vyřešit, ale nevíte jak? Bojíte se o něm mluvit s tím, koho se týká? Utíkáte od reality k online přátelům? Lžete doma, abyste mohli utéct k offline přátelům? Jak si myslíte, že to dopadne?

Jasně, přátelé tady jsou, abychom se jim svěřovali, sdíleli naše radosti i problémy. Sdílená radost, dvojnásobná radost. Sdílený problém, poloviční problém. Jakou ale máte zkušenost s tím, že ten problém za vás někdo vyřeší? Na každou lež se jednou přijde. I na tu nevinnou. 

Co myslíte, bude váš problém po tom, až praskne, že se scházíte s kámošem, zatímco doma tvrdíte, jak jdete na kafe s kámoškou, menší? Nebo se nafoukne do obřích rozměrů a vznikne problém ještě nový? Já vím, o nic přece nešlo. Hledáte jen pochopení. Chápu. Co ale hledat to pochopení tam, kde ho potřebujete? U svého manžela, partnera (manželky, partnerky, platí to pro obě pohlaví, i když píši směrem k ženám). Co se naučit komunikovat tak, aby ten váš manžel pro vás to pochopení našel? Zkoušet to. Když to nevyjde napoprvé, tak napodruhé, napodesáté. A až když to opravu nepůjde, řešit to radikálně?

Je skvělé mít s dětmi takový vztah, aby se vám nebály říci cokoliv. Až budou mít nějakou bolístku, abyste to byli vy, ke komu poběží pro "náplast". Pokud ve vás vaše dítě důvěru nemá, těžko se vám bude svěřovat. A vy se budete odcizovat. A problémy se budou navalovat.

Pokud vás někdo štve v práci, co takhle sebrat odvahu a z očí do očí si to vyříkat? Popsat situaci, popsat vaše pocity, požádat o nějakou změnu, najít společně řešení. Nebo si opravdu myslíte, že je lepší pomlouvat a dál se bát, vyhýbat se kontaktu a trpět?

Když se vám někdo líbí a nedá vám spát, můžete mu to říci napřímo. Nebo klidně i malinko nepřímo, ale jemu. Kamarádky kamarád říkal, že kamarádovo kamarádka.... Čeho se bojíte? Odmítnutí? Může přijít. Může bolet. Ale vy máte jasno a už je jen na vás, jak s tím budete dále pracovat.

Mám pocit, že spousta z nás "pláče na cizím hrobě". A čím dál více mám pozitivní zkušenost s tím, že otevřená komunikace je to nejlepší, co může problém vyřešit, nebo alespoň zmírnit. Jsme tak navyklí kličkovat, že si ten život sami děláme daleko složitější, než ve skutečnosti je.

Zamyslete se... Co vás TEĎ štve? Koho se to týká? Zkuste to vyřešit. Třeba se vám večer bude lépe usínat :-).

A pokud ještě nemáte e-book 3+1 trik, jak využít sílu slova ve svůj prospěch, napište si o něj tady.