Nejen střídavka

Kamarádka se rozvádí. Bohužel to není první kamarádka, která mi tuhle zprávu svěřuje. Koneckonců i já jsem rozvedená. A co máme všechny společné? Máme děti. A ty děti mají své tatínky. A většina tatínků chce mít dál kontakt se svými dětmi. Některý více, jinému stačí méně. 

Čím dál častěji vídávám upoutávky na tzv. střídavou péči. Je to ale jediná možnost, která se kromě nejčastější výlučné péče matky nabízí? Pojďme se podívat na možné varianty a rozdíly mezi nimi.  

1. Výlučná péče jednoho z rodičů

Dítě je v péči matky nebo otce. Druhý rodič má právo se s dítětem stýkat. Záleží na rodičích, jak se domluví. V případě, že domluva není možná, čas a případně i místo styku s druhým rodičem upravuje soud. Rodič, který nemá dítě ve své výlučné péči je povinen platit předem stanovené výživné (alimenty), které se odvíjejí od výše platu. 

2. Střídává péče

Při střídavé péči žije dítě po určité období s každým z rodičů. Nemusí to být jen střídání sudého a lichého týdne, ale mohou to být různě nakombinované dny v týdnu nebo třeba střídání po měsících. Alimenty si platí rodiče vzájemně podle výše platu.

3. Společná péče

Společná péče je výhradně na domluvě rodičů. Předem není určeno, jak často bude dítě s kterým rodičem, není stanovena ani výše alimentů. Ideální pro rodiče, kteří jsou schopni spolu komunikovat a na všem se dohodnout. O společné péči nemůže rozhodnout soud, musí s ní tedy oba rodiče souhlasit. 

4. Péče osobou odlišnou od rodičů

Výjimečně, je-li to v zájmu dítěte, může soud svěřit dítě příbuznému či osobě blízké. Mezi další formy péče patří pěstounská péče či ústavní výchova. 

V případě, že se vás rozhodování o druhu péče týká, zvažte důkladně svoji situaci, ve které se nacházíte. Pokud je to pro vás finančně přijatelné, doporučuji využít služeb odborníků. Samozřejmě záleží na vašem vztahu k otci/matce dítěte. Na tom, jak moc jste schopni a ochotni spolu komunikovat a na věcech se domlouvat. A především na důvěře k tomu druhému. Ono to může být dnes tak a zítra zase jinak.

A jaká je moje zkušenost? Starší dceru mám ve výlučné péči. O alimentech i době styku jsme se před rozvodem s jejím tatínkem domluvili a od té doby si vycházíme vstříc, podle toho, jak to nám i dceři vyhovuje. Pravda, byly i situace, kdy to malinko skřípalo (např. navýšení alimentů), ale nakonec jsme vždy vše vyřešili. 

Mladšího syna máme s jeho tatínkem ve společné péči (ano, dopřála jsem svým dětem luxus mít každý svého tatínka). Jeho otec bydlí ve vedlejší ulici a jsme schopni se na všem operativně domlouvat především podle potřeb syna, za což jsem velmi vděčná. 

Ono, když už se to někdy semele a my dospěláci spolu zkrátka nemůžeme dále žít, je důležité udělat všechny další kroky nejen ve prospěch nás samotných, ale především ve prospěch našich dětí. Protože oni potřebují mámu i tátu a za naši nerozvážnost vůbec nemohou. Pokud jim ale dáme hodně lásky a ukážeme jim, že spolu můžeme skvěle vycházet i bez společné domácnosti, tak to zvládnou. Alespoň já v to pevně věřím. Držím palce, ať to řešit nemusíte a pokud už v tom jedete, ať co nejlépe vyjedete.