Nejkrásnější květina
Je to tady. Dnes jdeme s Aničkou zařídit občanský průkaz. Den D nastal a mojí malé holčičce je 15 let. A tak si to kráčím na smluvené místo, kde ji mám vyzvednout. Z dálky ji vidím před školou, v ruce drží kytku, zřejmě od spolužáků...
"Ahoj mami, to máš za těch 15 let, žes to se mnou vydržela," s úsměvem jí vlastním mě zdraví Anička a předává "tu kytku od spolužáků"... tak to jsem vážně nečekala. Objímáme se, pláču a dnes už poněkolikáté cítím tu obrovskou vděčnost za to, že jsem ji mohla těch 15 let provázet na její jedinečné cestě. Jaké vydržela? Tak ano, byly chvilky, kdy to nebyl jen med, když měla vysoké horečky a já o ni měla strach nebo když se ztratila a já ji pak, opět ze strachu o ni, vrazila první a poslední facku...
Teď jdeme ruku v ruce (puberťačka se nestydí za svoji mamku, jupííí) na městský úřad, já v ruce tu kytku a sluníčko nás hřeje do tváří. A paní úřednice jsou milé a my nemáme roušky a nikomu to nevadí a my jen tak spolu jsme. Pak ještě jedeme do Olympie (prostě dneska to nebude eko-bio-racio), kde si Anička několik desítek minut (Váhy, no...) vybírá svůj první zlatý prstýnek a pak kupujeme příšerně drahé balónky s jedničkou a pětkou, která vypadá jako S a pak jdeme do kavárny a tam si dlouze vybíráme kávu a při tom se smějeme a přesně v 15.43 hodin se fotíme a slavíme. A já vzpomínám na první vteřiny, kdy se objevila na světě a zase se dojímám...
Je to neskutečné, jak rychle uteče 15 let života. Kolik jsme toho stihly? Třikrát se přestěhovat, nabarvit si vlasy, nehty, obličej, jednou být v televizi, nespočetně krát v rádiu, dvacet zoubkových víl, desítky přečtených knih a shlédnutých filmů, stovky vědomostních a desítky antigenních testů ve škole, několik dětských lásek, rozepsaná kniha a spousta myšlenek a otázek...
Moc si přeju, abychom spolu měly pořád tak krásný vztah, jako do teď. Přeju si, aby mě moje dcera (a syn taky :-)) stále učila svojí moudrostí. Přeju si, aby mohla být pyšná na svoji mámu a tátu. Přeju jí, aby životem lehce proplouvala, jednala vždy podle svého přesvědčení, nenechala se obejmout strachem a byla stále plná lásky. Přeju jí, aby našla svoji druhou polovičku, kluka, který ji bude milovat bez podmínek. Přeju ji, aby byla zdravá a život ji pořád bavil.
Přeju všem rodinám, aby v nich panovala láska, respekt a přijetí.
Děkuju životu za život.
23. 10. 2021
Dnes byla rodinná oslava té krásné patnáctky a mamka šla nejprve popřát mně za to, jak jsem Aničku vychovala. Takže druhá nejkrásnější květina a další vděčnost a dojetí... Děkuju, mami...
