Pro radost

V kolonce přijaté platby vidím 400 Kč od J.B.. Omyl? Žádnou J.B. přece neznám! Myší najíždím na ikonku "i", abych detailně prozkoumala záhadnou platbu. Oči ostří na účel platby, kde je černé na bílém napsáno PRO RADOST...

Jen tento měsíc mi už dvakrát volali různí operátoři začínající větou: "V minulosti jste nám pomohla koupí toho a toho a tím jste podpořila to a to – máte z toho radost?" A mně už tyhle psychologické věty pěkně štvou! Asi právě proto, že jsou psychologické… a taky mě štve, že volají i o víkendu… navíc si v duchu vypočítávám, jaké jsou asi náklady na všechny ty telefonáty a kolik z vybraných peněz skutečně zbyde pro ty potřebné... Slušně odmítám s tím, že už pomáhám jinde (což je pravda, neb se stávám každý měsíc Dobrým andělem).

Po příchodu domů otevírám obálku, ve které mě jedna organizace starající se o děti s těžkým kombinovaným postižením a poruchami autistického spektra opět žádá o příspěvek, tentokrát na vybudování zahrady. Držím ten štos papírů v ruce (protože v dopisu je i podrobná zpráva o dětech potřebující pomoc a rozpočet potřebný pro zvelebení zahrady) a opět se vkrádá pochybnost, jak moc je ten projekt efektivní. Do úvah ale vstupuje uvědomění, že já jsem na tom vlastně fakt dobře (i když vlastní bydlení je stále v kategorii sen), navíc vypočítavý mozek přináší informaci o možnosti odpočtu daru z daní a přepadla mě chuť pomoct. 

Otevírám tedy internetbanking. Očima rychle přejíždím výpis posledních účetních pohybů, mezi kterými svítí v kolonce přijaté 400 Kč od J.B.. Omyl? Žádnou J.B. přece neznám! Myší najíždím na ikonku "i", abych detailně prozkoumala záhadnou platbu. Oči ostří na účel platby, kde je černé na bílém napsáno pro radost...

Cítím velkou radost a vděčnost. Ne z těch čtyřech stovek, které okamžitě posílám s dalšími šesti dál na zahradu pro postižené děti, ale z toho překvapení. Z toho, že někomu stojím za to, aby poslal peníze pro radost. Nebo za články? Nevím. A vlastně to není ani důležité. Zkrátka dárkyně docílila toho, čeho chtěla. Radosti. Milá Janko, pokud to čteš, ať seš kdo seš, děkuji!

Napadá mě včerejší příhoda. Prodáváme postupně staré věci ze mlejna, které by kdekdo vyhodil, ale to by byly zase plnější skládky, my chceme dělat ostatním radost a navíc se každá kačka hodí (i když s tím je teda velká práce). Včera si přijela paní pro panenky, které vydražila na Aukru. Vedle panenek se prodávali zvlášť i plyšáci, kterých se paní začala taky domáhat. Chybička se totiž vloudila a omylem se na fotce panenek objevili i ti plyšáci. No a protože to byla chybička naše, tak jsme té paní ty plyšáky dali. Teda konkrétně Michal, který si vzal rozprodej věcí za své. Dřív by se hádal. Dnes už ne... A tak paní odjela s panenkami i plyšáky. Večer prý volala, že při odjezdu ji přepadl špatný pocit a ráda by poslala ještě nějaké peníze za ty plyšáky. Odměna za čestnost?

On ten Vesmír vážně funguje. Když netlačíme. Když nemáme představy. Když ho necháme pracovat. Co vysíláme, to přijímáme. Když někomu přejeme vše dobré, může se vše dobré dostavit i nám. Platí to bohužel (bohudík?) i naopak. Nikdy není dopředu jasné, co a z jaké strany přiletí, ale ono to k nám doletí.

Teď mě tak napadá, jestli Michal nenadiktoval té paní můj účet a její jméno není J.B. :)

PS: Není!