Sluníčko

Venku svítí sluníčko

a tys doma, Leničko... pojď si s námi hrát!

Jen co se uzdravím,

hned půjdu ven,

budu si s vámi hrát

po celý den.

Tuhle básničku mi právě teď vyplivl mozek poté, co jsem si napsala nadpis. V tu chvíli se mi zjevil obraz, ve kterém jako prvostupňová holčička jdu ze školní jídelny domů a tu básničku si přeříkávám. Myslím, že jsem ji tenkrát dokonce sama složila (ale možná je autorem někdo úplně jiný, třeba jsme se ji museli ve škole naučit a já si autorství jen přivlastnila, kdo ví).

Vsuvku máme za sebou... tak tedy znova. Když venku svítí sluníčko, mně (a určitě nejen mně) to přináší (většinou) dobrou náladu. Příval energie. Hezčí pohled na svět. Chuť něco tvořit. Jít ven do přírody. Nastavit jen tak tvář. Chytat zdarma déčko. Věřit v lepší časy. Radovat se.

Jindy ale (v dlouhé zimě a čím dál více se prodlužujícím období PMS) zažívám náladu blbou. Jsem bez energie. Nic se nechce dělat. Ani nikam chodit. Mám chuť zalézt. Pod deku. Do sebe. Svět se hroutí do záhuby. Propadám se v beznaději.

Přesně to se mi stalo tenhle měsíc. Víkend, venku pošmourno a já s pocitem, že je všechno špatně. Kdo se na mě podíval, měl hned jasno. Po chvíli remcání, že všechno stojí za hovno a ani to slunce nesvítí jsem překonala svoji letargii a šla si alespoň zacvičit. V pozici psa hlavou dolů jsem zaregistrovala osobu, která do mého prostoru vešla a po chvíli zase odešla.

Dokončím pozdrav slunci (jak příhodné) a ještě se sepjatýma rukama před srdcem otevírám oči. Venku chumelí a já vidím - slunce! Přepadl mě mocný smích. Špatná nálada byla tatam. Přímo z okna se na mě usmívalo slunce a nešlo mu jeho úsměv neoplatit.

Od této chvíle u nás svítí sluníčko každý den. I když venku chumelí nebo padají kroupy, z našeho okna v obýváku na mě vykukuje a usmívá se sluníčko. Sluníčko, které mi vždy připomene, že tam na nebi svítí stále, i když ho zrovna překrývají mraky. Sluníčko, které mi právě teď připomíná, že za dobrou náladu a hezký pohled na svět si můžeme jen my sami.

Pravda, déčko nám zdarma nedává, ale dává nám zdarma úsměv, dětskou radost a dospěláckou lásku. Za tu moc děkuju Míšovi, který nám domů sluníčko vytvořil. Doufám, že u nás bude bydlet hodně dlouho (sluníčko i Michal :)).

Slunce v oknech a duších vám všem!