Vědomě umřít

Kdybyste věděli, že dnešek je pro vás ten poslední, jak byste zrekapitulovali svůj dosavadní život? Stihli jste si splnit svá největší přání? Máte se svým okolím vyřešené staré křivdy? Odpustili jste si svoje slabosti a přešlapy? Vědí vaši nejbližší, jak moc je máte rádi? A byli byste smířeni s vaším odchodem? Nebo byste se drželi zuby nehty tohoto pozemského života?

Náš konec ve skutečnosti nikdy nemůže nastat. To je ta dobrá zpráva. Jediné, co nás čeká všechny stejně, někoho dříve, jiného později, je odchod těla, ve kterém bydlíme. Bohužel až tolik nezáleží na tom, zda to tělo je už velmi staré nebo mladé a krásné. A to je ta zpráva horší. Kéž by naše duše odcházela jen z těla starého, již velmi opotřebovaného, které tady na Zemi završilo svoji práci. I když - z pohledu duše - vše se děje tak, jak má, v ten správný čas. Jen nám to někdy (často) může připadat nespravedlivé...

O víkendu jsem prošla kurzem vědomého umírání. Přiznám se, ani jsem nevěděla, o čem to bude, jen ten název a fakt, že se kurz koná v "mé" taneční zahradě mě zavolal. Během kurzu jsem se vydala do minulosti, setkala se se svými křivdami, vinami i radostmi a přáními. Našla jsem sama pro sebe hodně pochopení a něco si tzv. vyčistila. Jedna účastnice zmínila, že čistit musíme celý život, je to nekonečná práce. Já si to úplně nemyslím. Nemyslím si, že je třeba se celý život patlat v minulosti, řešit ublížení směrem k nám nebo od nás. Ta práce by totiž byla opravdu nekonečná. A my přece chceme žít přítomností a ne minulostí!

Přesto pro mě bylo fajn se ohlédnout. Udělat revizi, podívat se na svůj život z nadhledu a uvědomit si, co je opravdu důležité. Které věci bychom chtěli před případnou smrtí stihnout? Často se to týká našich vztahů, protože vztahy jsou pro náš život to nejdůležitější a začíná to vztahem sama se sebou... Mile mě překvapilo, že toto téma mám porovnané - komu jsem ublížila, tomu jsem se omluvila, odpustila jsem všem, co ublížili mně, miluju svoji širokou rodinu a věřím, že o tom ví. No a sebe už většinou přijímám i ve své nedokonalosti, která je samozřejmě dokonalá (stejně jako ta vaše). Zbývá už jen pár drobností a taky naučit se na klavír celou skladbu Pro Elišku :-).

Nechte v sobě staré křivdy a viny vědomě umřít...

Po skončení kurzu jsem mluvila s kamarádkou, která celé dva týdny doma uklízela. Malý domácí převrat - vyházet, podarovat nebo prodat nepotřebné věci. Už jste to někdy zkusili? To byla úleva, co? To bylo všude kolem čisto. To se zlehka dýchalo. Pokud ten pocit neznáte, doporučuji čas od času udělat. A nemusíte se zrovna stěhovat, abyste si zredukovali tu kopu věcí, který jste za svůj život nastřádali... Velký vnější úklid v nás může nastartovat proces úklidu vnitřního. Spojitost je jasná. Ať už uklízíte kolem sebe nebo v sobě, výsledek je větší lehkost bytí a žití. Ale jde to i bez toho! Je to vlastně taková berlička, jenže nevím, jak vy, ale já ty berličky pořád vítám. Apropó, ta lehkost může být i v tom úklidu, v tom každodenním životě. Je jen na nás, s jakou lehkostí budeme přistupovat ke zdánlivým těžkostem. Posílám tedy hodně lehkosti a jdu se konečně po svém vnitřním úklidu pustit do úklidu domu :-)