Z deníčku covid-pozitivní
Pátek 17. 12. 2021
"Mami, já si změřím teplotu, jsem nějakej unavenej," hlásí Honzík a jde si pro teploměr, který záhy ukazuje 38,5 °C. Přestože existuje spousta možností, proč to tak je, díky této době automaticky sahám po testu. Poprvé za dva roky, co nám tady vládne covid, ukazuje test dvě čárky. Pro jistotu děláme ještě kontrolní, ale výsledek je stejný...
Večer společně hrajeme Dixit.
Sobota 18. 12. 2021
Přemýšlím, jestli nemoc nechat proběhnout (Honzík už má jen zvýšenou teplotu a únava odchází) bez testovacího kolečka. Nejtěžší je vždycky rozhodnutí, pak už se jen koná. Nechávám situaci na sebe působit a nakonec objednávám obě děti ještě dnes na pcr test. Naštěstí jsme všichni dobré nálady a z cesty k testovací budce se stává příjemný výlet...
Večer společně zdobíme stromeček.
Neděle 19. 12. 2021
Honzík je UŽ fit a zbytek rodiny JEŠTĚ taky. Večer přicházejí výsledky. Naše pozitivní Anička je negativní (a tak moc by si přála mít ten papír, aby mohla do kina), Honzík má test pozitivní. Okamžitě přicházejí zprávy z hygieny a tak neváhám a jdu vyplnit všechno, co po mně chtějí, ať to mám za sebou. Podle pokynů se jakožto trasované osoby objednáváme s Aničkou na testy na 23. 12. To budou letos parádní Vánoce...
Večer ještě společně píšeme přání.
Pondělí 20. 12. 2021
Zatímco Honzík už je zpět ve své kůži, já začínám pociťovat únavu. Naštěstí můžu odpočívat, mamka nám přivezla jídlo, je o nás skvěle postaráno. Večer mě začínají bolet třísla a pravé stehno, převaluju se, nemůžu usnout. Nakonec pomocí meditace zaberu, ale ve čtyři mě znova budí bolest. Vstávám a snažím se to rozchodit, rozcvičit, ale bolest je taková, jako by mi někdo rval kus masa zaživa, jak to popisovala moje kamarádka. Vzpomínám na její slova a znova si jdu dělat test. Znova negativní. Po nějaké době usínám v obýváku na gauči...
Večer jsme ještě společně pekli perníčky.
Úterý 21. 12. 2021
Celý den v posteli s kamarádkou horečkou. Každý sundání kalhot od pyžama na záchodě bolí. Kůže je citlivá tak, jako kdyby byla dlouho na sluníčku. Jestli jsem to s tím vitamínem D moc nepřehnala :-). V intervalech přicházejí bolesti v bederce, tříslech a zase to pravé stehno. Nazvala bych je bolestmi porodními. Jenomže při porodu se máte na co těšit, víte, že ta bolest bude vyvážená neskonalým štěstím. Ale výsledek této akce? Papír! Je to papír! "Lásko, my začneme žít! Půjdeme do divadla!", hlásí mi Michal a ukazuje svůj pozitivní test...
Večer trávíme každý sám.
Středa 22. 12. 2021
Konečně jsem spala celou noc. Vstávám ale se šílenou bolestí zad. Konec hrdinství. K velké dávce vitamínů (double X, D, C, B-komplex, zinek, tinktura z právenky latnaté) přidávám i Nimesil, který v lékárničce zůstal z doby, kdy jsem měla vyhřezlou plotýnku. Bolest naštěstí povoluje. Mám pocit, že ztrácím čich. Jdu si tedy rychle udělat kafe, než ztratím i chuť. "Ani, já už hrozně smrdím", hlásím o pár hodin déle mé dceři, která mě ujišťuje, že sprchu používat můžu. Tím přichází uvědomění, že pořád cítím. Anebo smrdím fakt hrozně. Dávám na její radu a cítím se jak znovuzrozená... Dokonce otevírám počítač a začínám tohle psát...
Večer společně skládáme koledu.
Čtvrtek 23. 12. 2021
Dnešní sen si nepamatuju. Ale určitě se mi zdálo o tom, jak se opaluju u moře, kde sluníčko hezky pálí a zapomínám na čas. Samozřejmě bez opalovacího krému. Dvě snové reality se propojily a důsledek mého lenošení na slunci se dostavil. Jinak si tu citlivou kůži na zádech neumím vysvětlit... Jedeme na testy. Za okny je krásná námraza, těším se, až se nadechnu mrazivého vzduchu. To ale ještě netuším, že v blízkém okolí někdo pohnojil pole. Ten zápach je ve vzduchu i na odběrovém místě. Jenomže ten zápach necítí nikdo jiný. Jenom já. Je v mojí realitě. Smrdí mi vzduch...
Večer čteme zprávu z laboratoře - já i Michal pozitivní, Anička bez výsledku.
Pátek 24. 12. 2021
Na Štědrý den ulehá poslední člen domácnosti. Před ulehnutím se teda ještě vyblinká. Přestože je Anička s její bolestí hlavy a únavou jasná, výsledek testu stále nemáme. Odpoledne prospím. Už ani nevím, jak mi je.
Večer společně večeříme, pouštíme lodičky, lijeme olovo a rozbalujeme dárky.
Sobota 25. 12. 2021
Dopravní služba (táta) nám veze oběd ze závodky (mamka). Celý den je klidný. Na výsledky Aničky testu čekáme marně.... Zřejmě nějaká nová mutace...
Večer se společně díváme na pohádku.
Neděle 26. 12. 2021
Po včerejší pohodě se znova ozývají záda. Znova tak moc, že sahám po prášku na bolest a přestože moje tělo dostalo v noci deset hodin spánku, prospím celé odpoledne...
Večer se s lucerničkami vydáváme na dobrodružnou výpravu. Prostě na procházku. Užívám si křupavého sněhu v tiché večerní krajině. Pozoruju svoje dvě děti a cítím neskutečnou vděčnost za život. Představuju si, že tady před pár lety nebyly a "najednou" jsou. Jaký je to zázrak přírody. Jaká je to dokonalost. Kus ze mě... Jsem šťastná.
Pondělí 27. 12. 2021
Můj zdravotní stav je na dobré cestě, začínám uklízet... Aničce po urgenci přicházejí výsledky testu. Negativní. Dělá si domácí antigen. Pozitivní. Michal veze Aničku znova na testy... Kdyby nepotřebovala ten papír, tak podle výsledků může chodit všude a vesele roznášet vir... Je to prostě celé nějaké nedomyšlené. Kéž by se všechny restrikce zrušily a nemocní by prostě byli v posteli místo vyplňování dotazníků a ježdění po testech...
Večer se smějeme u pohádky.
Úterý 28. 12. 2021
Anička se dočkala. Je pozitivní... Jsme komplet a tímto se loučím...
Večer poslouchám nové CD Tomáše Kluse a dávám tyhle písmenka na web.