Čas jsou peníze, říká se. Něco na tom asi bude. Alespoň svůj čas za peníze vyměňujeme. Ještě častěji ale děláme věci, za které nám nikdo neplatí. Protože je dělat chceme (odměnou nám je poté dobrý pocit). Nebo musíme (odměnou nám je poté  ... ). Odměnou jsou třeba napapaná bříška našich nejbližších...

Co vše se dá stihnout za deset minut? Vyčistit si zuby (mým dětem na to stačí minuta). Vybrat si oblečení a obléci se (muži to zvládají pod limitem, ženy většinou mají co dělat, aby se vešly). Přečíst si novinky na novinkách (pokud ovšem neklikáte na další odkazy, které vás dovedou na další a další novinky), naučit se básničku (máte-li dobrou paměť a báseň nemá 9 slok), nechat si úředně ověřit podpis na kupní smlouvě (pokud paní za přepážkou umí s počítačem a její tempo se nerovná šnečímu), vynést tříděný odpad (máte-li v blízkosti kontejnery a nebojujete s jejich přimrzlými víky), přečíst dětem úryvek z knihy (nesmí se ale jednat o napínavý příběh, kde nutně potřebujete vědět, jak to skončí), zalít všechny květiny doma (myšleno tím doma v interiéru), čumět do blba (pokud vás z toho nevytrhne domovní zvonek), dát si rychlovku v ložnici (se svým protějškem) nebo ve sprše (sám/sama). Dalších aktivit i pasivit by se našla samozřejmě celá řádka. Tedy spíše řada...

Mě ale nejvíce zajímalo, zda lze za tuto dobu připravit večeři. Pokud možno zdravou večeři, kterou budou jíst i děti. Ano, to je téma, které často řeším.

Co bude dnes k večeři?

Chci jíst zdravě. A chci, aby mé děti jedly také zdravě. Jenže, co je vlastně zdravé? Kdo se v těch všech výživových směrech má vyznat?

Vyzkoušela jsem leccos a vzdala jsem to. Nemám nastavená žádná striktní omezení. Nejsem vitariánka, takže si mohu dovolit tepelnou úpravu. Nejsem ani veganka, mohu tedy do jídelníčku zařadit vajíčka, máslo, sýry a další živočišné produkty. Ani vegetariánka se ze mě nestala, i když k tomuto směru mám nejblíže. Maso jsem nikdy moc nemusela (a po zhlédnutí dokumentu, jak to chodí na jatkách se moje chuť nezvýšila), nicméně rybu mám ráda a kuřecímu řízku občas také neodolám. Makrobiotika mě také neomezuje, takže můžu počítat v jídle s bramborami i syrovou zeleninou. Nenadchla mě ani dnes tolik populární Low Carb strava. Určitě spoustě lidem pomáhá. Já tuto nízko sacharidovou stravu vyzkoušela, ale jsem slaboch a bez příloh jsem zkrátka nevydržela.

Ze všech rad jsem nakonec vybrala jednu. Jíst skutečné potraviny. V jednoduchosti je totiž síla. Co nejvíce čerstvé, ideálně lokální, žádné polotovary. Ano, jsem barbar a někdy (výjimečně!) vezmu děti do Mekáče nebo objednám k večeři pizzu. Toleruji jim brambůrky i čokoládu. Nekupuji ale polotovary, margaríny, tavené sýry .... místo sladkostí máme na stole ořechy a semínka.

Pole působnosti mám tedy široké. Pokud to máte podobně a přemýšlíte, co uvařit, nabízím tři tipy pro rychlou a (relativně) zdravou večeři. 

Já vím. Žádné terno jsem nepředložila. Internet přetéká nejrůznějšími recepty, v televizi patří pořady o vaření mezi nejsledovanější, knihkupectví jsou plná kuchařek. Běžte a pořiďte si nějakou. Já jsem si oblíbila Kuchařku ze Svatojánu (odtud je recept na česnekovou omáčku k těstovinám). Nemohu a ani nechci soupeřit. Vybrala jsem tři jídla, která máme rádi. Třeba si je, díky rychlé přípravě, zamilujete i vy.