Žijete jakoby?
"Dospívajícím dětem nic jakoby zakazovat nemůžeme, protože oni si to udělají jako stejně po svém. Je ale dobré jako navodit co nejvíce přátelský vztah. Znamená to, že nebudeme jakoby zakazovat, ani poučovat, protože na to jako nereagují. Snažme se k nim přiblížit jako jakoby kamarádi."
Otevřela jsem náhodně knihu, vybrala odstavec, který se mnou rezonuje a přepsala ho do slov, která slýchám stále častěji (napsané to vypadá děsně, co.. :). Bohužel už jsem infikovaná i já. Nebo jsem vždy byla a teď si to více uvědomuji. Zmiňoval to MUDr. Lebenhart ve své knize, že k němu chodí do ordinace stále více lidí (především mladších), kteří stále říkají jakoby. Píše k tomu, že ti lidí i žijí jakoby. Že nežijí doopravdy, naplno, ale jenom jako.
Začala jsem si toho všímat ve svém okolí. A to jsem ale neměla dělat. Někdo mluví a já, matikář, mu počítám, kolikrát slůvko jako nebo jakoby ve svém proslovu řekl. A čísla jsou to tedy dosti vysoká. A já štvu sama sebe, že mám čím dál více citlivější radary. A vede mě to k zamyšlení. Proč tak často používáme vycpávková a parazitní slova?
Test jsem udělala sama na sobě. Mluvila jsem s kamarádkou o tom, jak někteří (a není jich málo) často používají právě tato "jako" slova a během hovoru se přistihla, jak mi také lezou do hlavy a pusou vylézají ven. V tu chvíli jsem se zastavila a snažila se je neříct. A efekt? Zpomalila jsem a začala mluvit méně a více vědomě.
A tak mě napadá, jestli to není v tom. Jestli opravdu nežijeme jen "jakoby", protože nežijeme vědomě. Vše děláme tak nějak automaticky, úplně stejně jako automaticky ze sebe chrlíme tuny slov, nad kterými často ani pořádně nepřemýšlíme. Varianta druhá - žijeme čím dál více v on-line světě a proto také jen jakoby. Myslím, že to bude kombinace obojího...
Mám vzkaz od Sokrata:
Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoliv řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
"Tří sít?"
"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje PRAVDA. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?
"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a..."
"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje DOBRO. Chceš mi o mém příteli říci něco dobrého?"
"Ne, naopak..."
"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se UŽITEČNOST. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct užitečné?"
"Ne, moc ne."
"Dobrá," uzavřel Sokrates, "to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?"
Tak co, kolik toho jakoby zbytečně namluvíte? Já zatím ještě stále dost. Záleží na okolnostech. Ale především na mně samotné. Protože vždy je to jen o nás. O našem rozhodnutí. Zpomalit. Mluvit vědomě a ve chvíli, kdy je to potřeba. Vynechat jakoby a žít doopravdy ;)
Příloha:
Chtěla jsem do přílohy dát nejčastěji používaná vycpávková slova a při hledání jsem narazila na diplomovou práci na toto téma. Tady je.
A ještě jedna hudební :)